Druhý díl tematického seriálu popisuje detaily odletu Moravcovy jedenáctky do Anglie

26.02.2019 | Tiskové zprávy


Ve druhém díle tematického seriálu Lidových novin popisuje historik Vojenského historického ústavu Karel Straka únik československých vojenských zpravodajců pod velením Františka Moravce ze země jen pár hodin předtím, než Prahu obsadila nacistická vojska.. Celý článek si můžete přečíst níže (převzato z Lidových novin z 21. února)

Uletěli Němcům před nosem

 

    Karel Straka        

Letiště Praha, 14. března 1939 odpoledne. Na hodinách v letištní hale již minula 16. hodina, když postupně přijely tři limuzíny. Z nich vystoupila skupina deseti mužů. Jedenáctý byl již na místě. Společně se odebrali k pasovému odbavení. Razítka v jejich cestovních dokladech ještě pořádně neoschla a již spěchali na letištní plochu. Před sebou spatřili stříbřitý dvoumotorový dopravní letoun ladných tvarů. Byl to moderní stroj, jenž poskytoval vysoký komfort letecké osobní přepravy. Nastoupili. Letoun byl vyhrazen pouze pro ně. Posádka spouští motory. Počasí není ideální, je větrno, déšť se mísí v přeháňkách se sněhem, ale dovoluje ještě odstartovat. Za chvíli stroj roluje na začátek dráhy a stáčí se do osy startu. Motory zaburácejí v plném tahu. Letoun se rozbíhá a za okamžik ztrácí fyzický kontakt se zemí. Nyní již nelze nic vzít zpět. Zvláštní skupinu pasažérů tvoří jedenáct důstojníků 2. (zpravodajského) oddělení hlavního štábu. Velí jim plukovník generálního štábu František Moravec. Ti muži jsou spolu, ale každý je zvlášť se svými myšlenkami. Patří jejich nejbližším a budoucnosti. Mužná čest a profesionalita jim velí zahájit boj. Činí tak. Neprchají, ale jako vojáci ustupují tam, odkud budou začas zasazovat nepříteli velice citelné rány.

 

Varovné zprávy

 

Následky Mnichova způsobily v oblasti vojenské zpravodajské práce mimo jiné zásadní pokles kontaktů se zahraničními partnery. Zbylá spojení byla ale vysoce významná. Další vývoj ukázal, že z hlediska přízně československého zpravodajství získali trumf Britové. Zprávy od Francouzů měly ovšem význam v tom, že podstatně roztáčely spirálu událostí, které vedly k odletu Moravcovy skupiny do exilu.

 

Major Henri Gouyou, styčný důstojník francouzské zpravodajské služby (Service de renseignement – SR) v Praze, kontaktoval Moravce již 8. března 1939. Sdělil mu, že hodnověrný agenturní pramen varoval před „brutální akcí proti Moravě v nejbližší době“. Francouzi sestavovali zpravodajský obraz o chystané akci od 25. února 1939. Její razanci potvrdili 11. března a dodali, že se Němci dají na pochod 14. nebo 15. března.

           

Moravcovi lidé se 11. března setkali s Paulem Thümmelem. Agent A-54 sám urgentně žádal o schůzku. Jeho zvěst se shodovala s nejnovějšími informacemi z Paříže. V podrobnostech byla bohatší. Jedno se podle ní zdálo být jisté. Německo se hodlá zmocnit českých zemí 15. března. Došlé zprávy přiměly 12. března divizního generála Bohuslava Fialu, podnáčelníka hlavního štábu, a šéfa vojenských zpravodajců Františka Moravce k přímému referátu vládě. Postoj ministrů byl ovšem zdrženlivý. František Chvalkovský, ministr zahraničních věcí, se zprávy pokoušel bagatelizovat. Moravec vyčerpal všechny prostředky k tomu, aby se jeho sdělení setkala s náležitou odezvou.

 

Do dramatu vstupují Britové

 

Pod dojmem blížící se tragédie začal Moravec rázně jednat. Ještě 11. března naléhavě sdělil obsah nejnovější zprávy od agenta A-54 Francouzům a Britům. Na scénu březnového dramatu iniciativně vstoupila britská Tajná zpravodajská služba (Secret Intelligence Service – SIS). Od února 1934 působil v Praze její zástupce major Harold Gibson, konspirativně krytý funkcí vedoucího pasového oddělení britského vyslanectví. S Moravcem udržoval kontakty od počátku roku 1938. Velice oceňoval výkony jeho výzvědného aparátu. „Gybby“, jak mu Moravcovi lidé přezdívali, dostával analytické elaboráty o Německu. Moravec mu prezentoval též výsledky konstrukčního pracoviště, kde se vyvíjely agenturní rádiové stanice.

           

V Londýně si velice dobře uvědomovali schopnosti československého zpravodajství. Britové za nimi v podstatných ohledech tehdy zaostávali. Ústředí SIS proto pověřilo Gibsona 11. března 1939, aby Moravcovi ještě téhož dne tlumočil velkorysou nabídku azylu ve Velké Británii pro něho a jím sestavený tým s možností pokračovat v ofenzivní práci proti Německu. Podrobnosti přesunu do exilu a principy příští spolupráce byly dojednány 12. března. Moravcovi šlo o maximálně možnou míru nezávislosti na britských partnerech. Ti mu ji rádi přislíbili.

           

SIS zahájila rychlou přípravu leteckého přesunu z ohrožené země. Kapacita letadla určila velikost Moravcova týmu. Včetně sebe měl k dispozici 12 pasažérských míst. Po spěšné, ale důkladné úvaze zvolil následující řešení. Do britského exilu se rozhodl vzít s sebou jakýsi užší štáb, který tvořili mjr. gšt. Emil Strankmüller, mjr. jezd. Alois Frank, škpt. pěch. František Fryč a také pplk. gšt. Oldřich Tichý. Ti všichni pocházeli z ofenzivní sekce Moravcovy pátrací skupiny. K ní náležel též mjr. pěch. Karel Paleček. Zbytek týmu doplnil Moravec především z řad členů obranné sekce. Byli to mjr. konc. Josef Bartík, škpt. pěch. Vladimír Cigna, škpt. pěch. Václav Sláma, škpt. jezd. František Fořt, škpt. jezd. Josef Tauer a škpt. pěch. Bohumil Dítě.

           

Moravec se při výběru uvedených jmen řídil především erudicí a zkušenostmi. Šlo mu ale také o vyloučení konkurentů, kteří by v exilu mohli ohrozit jeho vedoucí pozici. Mezi vybranými nikdo takový nebyl. Dále rozhodovala nutnost nevystavit jmenované nacistickým represáliím, jež by je po 15. březnu dříve či později, ale s jistotou postihly. Všichni také znali exponovaného agenta A-54. Toho Moravec do budoucna pokládal za klíčovou kartu tajné agentury. Nutno podotknout, že Thümmel přišel s varovnou zvěstí z 11. března, kterou ještě potvrdil 13. března, především ze sebeobranných důvodů. Jako zkušený zpravodajský profesionál dobře věděl, že českoslovenští zpravodajci budou mít vlastní zájem na tom, aby stopy po něm zametli.

 

Ústup vzdušnou cestou

 

Přípravy k odletu probíhaly horečně po československé i britské linii. Moravcova skupina především do 13. března vytřídila a k přepravě připravila písemnosti, bez nichž byla další zpravodajská aktivita nemyslitelná. Právě zde, v těchto výsledcích práce předcházejících let, spočíval doslova vojensko-politický kapitál. S ním československé vojenské zpravodajství vstoupilo do boje s nacisty. V objemných balících s pečetěmi se nacházela především pečlivě vedená a detailní evidence živé agenturní sítě, obnášející více než 800 individualit, kterou bylo možné perspektivně aktivovat. Dále to byly doklady o vývoji vojenského zpravodajství ve 30. letech a naprosto nepostradatelná a přesně účetně evidovaná korunová i valutová hotovost ze zpravodajského fondu. Další finance byly již dříve deponovány na bankovních účtech v bezpečném zahraničí. Tyto prostředky zajistily Moravcově skupině finanční nezávislost. Téměř vše, co nebylo možné vzít s sebou, pohltily plameny při obrovských skartacích, které se uskutečnily na hlavním štábu v oněch dramatických hodinách před příjezdem okupantů.

 

Vzhledem k objemu písemného materiálu určeného k odsunu do zahraničí bylo Gibsonem domluveno, že jeho část převezme do úschovy a následně zajistí jeho přepravu diplomatickou kurýrní poštou do Velké Británie. Celý přesun písemností proběhl beze ztrát a za plného konspirativního krytí v Praze i cestou do Londýna. Část nejvýznamnější dokumentace si ale Moravcův tým vzal s sebou do letounu.

           

SIS zajistila pro přesun Moravcovy skupiny do Británie mimořádný let, vedoucí z Bukurešti do Londýna s mezipřistáním v Praze a Rotterdamu. Britští zpravodajci let zaplatili u nizozemské letecké společnosti KLM. Vybraní členové Moravcova týmu se o misi dozvídali postupně. Ti zasvěcenější z uvedeného užšího štábu již od 12. března, další v průběhu následujícího dne. Moravec vydal příkazy neinformovat o odletu nikoho, tedy ani rodinné příslušníky. Zpravodajci zanechali své blízké ve vlasti. Moravec zjevně neměl připraveny žádné plány, jak zajistit též odchod rodin do exilu, ale nepochybně s touto nutností počítal. Odchod rodin se uskutečnil ještě před napadením Polska.

           

Moravec učinil tečku za dosavadním životem a prací ve vlasti nejen za sebe, ale i za svou skupinu v dopoledních hodinách 14. března. Generálu Fialovi i brigádnímu generálovi Miroslavu Miklíkovi, prvnímu zástupci náčelníka hlavního štábu, sdělil svůj úmysl přesunout se do zahraničí kvůli bezprostřednímu ohrožení svému i svých spolupracovníků. Oba nejvyšší představitelé hlavního štábu toto rozhodnutí uznali za nezbytné.

 

Na palubě dopravního douglasu odlétalo odpoledne 14. března 1939 vstříc příštím dramatům jedenáct zpravodajských důstojníků s plk. gšt. Moravcem v čele. Dvanáctý člen skupiny, škpt. pěch. B. Dítě, odlet nestihl. Na zpáteční cestě ze Slovenska, kde plnil zvláštní úkoly, jej zdržela sněhová vánice. Později se však do zahraničí dostal.

 

Úlet zpravodajců měl i své diskutabilní aspekty. Podstatné ovšem je, že Moravec jednal rozhodně, správně vyhodnotil akutní ohrožení a hlavně vytvořil základ pro zpravodajskou činnost československého vojenského odboje v zahraničí. Z hlediska mezinárodního srovnání vyniká celá akce zejména odsunem nejcitlivější zpravodajské dokumentace do bezpečného zahraničí. Obdobná iniciativa se neuskutečnila například v Polsku či ve Francii, tedy v zemích, které vzdorovaly nacistické agresi bojem. Tato nedůslednost měla tragické následky pro členy tajných agentur zpravodajských služeb těchto států. Čechoslováci své zdroje tajných informací chránili.